Historie Netěchovic

Netěchovice poprvé zmiňují písemné prameny v roce 1268, kdy je biskup Jan III.
z Dražic vyměnil s králem Přemyslem Otakarem II. za državy na Lounsku. Tehdejší „Netehouiche“  tím přešli z vlastnictví pražského biskupství do majetků královské koruny, která je spojila s bechyňským panstvím, pod kterým se později dostaly do majetku rodu Šternberků a rodu Švamberků.

Václav ze Švamberka prodal roku 1551 část Netěchovic Volfovi st. z Hozlau . O sedm let později  od Volfa koupil za 250 kop českých grošů dva netěchovické kmetcí dvory s lesem Celibi Adam Čabelický ze Soutic, majitel kolodějského panství. Kmetcí neboli poddanské  dvory se nacházely naproti prostranství, kde v roce 1902 z podnětu zdejšího rodáka hudebního skladatele Karla Komzáka ml. vyrostla návesní kaple sv. Václava. Adam Čabelický ze dvou původních netěchovických dvorů vytvořil dvůr jeden. Dříve vlastnil příliš vzdálený Kurákov a žimutické rybníky Mnichovec a Farský, které ale již roku 1587 prodal za 200 kop grošů českých svému bratrovi Karlovi. Po roce 1588 bylo netěchovické zboží na dlouhá staletí přivtěleno ke kolodějskému.

Veliké škody přinesla Netěchovicím třicetiletá válka. V kolodějské části ležely dva grunty ladem a pole sedláků Tourka a Kufy z jedné třetiny zarostla.

Po nejrůznějších změnách majitelů celé kolodějské panství roku 1704 získal František Ignác hrabě Vratislav a šlechtický rod Vratislavů ho udržel až do zrušení patrimoniální správy v 19. století. Nicméně dva grunty stále zůstávaly součástí bechyňského panství. V letech 1771 až 1773 si velké oběti na životech vyžádala epidemie moru.

Patrimoniální správu nahradil na Vltavotýnsku v polovině 19. století nově vzniklý politický a soudní okres Týn nad Vltavou, spadající do Budějovického kraje. Tento okres sdružil jak území bývalého vltavotýnského panství, tak území panství okolních, včetně katastrální obce Netěchovice vzniklé spojením dřívější bechyňské a kolodějské části. V letech 1850 až 1911 Netěchovice správně podléhaly Kolodějím nad Lužnicí.

Devatenácté století bylo dobou velikého zemědělského pokroku. Do hospodaření postupně pronikaly nové stroje a nové technologie. Díky intenzivnímu pěstování červeného jetele, brambor a řepy nebývale narůstaly stavy dobytka. Nicméně dobytek, a to hlavně ten tažný, se choval ve větším množství již od konce třicetileté války. Tak například již v roce 1721 se v Netěchovicích chovalo 8 koní a 18 volů, k tomu 15 krav, 10 jalovic, 7 vepřů, 3 kozy a 134 ovcí.

Mezi lety 1911 a 1943 byly Netěchovice zcela samostatnou obcí. Na počátku 20. století patřil velkostatek č. p. 14 a 15 stále Vratislavům – konkrétně hraběnce Marii Terezii Vratislavové – Dercsenyové. Hospodařil zde pan Blábolil, který mezi místními obyvateli nechvalně proslul příliš krutými postupy při rekvizicích dobytka a obilí za první světové války. Jako by nebyly dostatečným neštěstím mobilizace a nucené odevzdání koní pro potřeby vojska.

V letech 1923-4 byl v Netěchovicích zaveden elektrický proud. S elektrifikací se objevil nový zdroj energie – elektrické motory.

Za první republiky se proměnila sociální a majetková skladba venkovského obyvatelstva. Při poválečné pozemkové reformě se netěchovičtí rolníci, kteří měli méně než 8 ha půdy, mohli přihlásit o příděl půdy z parcelovaných velkostatků – nejprve v roce 1923 arcibiskupského velkostatku Jarošovice a od roku 1924 také vrchnostenského velkostatku v Netěchovicích. Při tom docházelo také k výměnám a scelování pozemků.

Meziválečné období přinášelo hospodářům dobré i zlé okamžiky. Začátkem června roku 1927 stihla Vltavotýnsko katastrofální bouře s krupobitím, která na Netěchovicku poničila celou úrodu, zatímco při žních roku 1938 se sklízelo nebývale krásné obilí – oves dorostl až 170 cm.  Na jaře roku 1939 poškodila ledová krusta na polích žito, a proto se od následujícího roku mořila kropením roztokem modré skalice již všechna obilí. I živočišnou výrobu mohla stihnout tvrdá rána, například když i přes očkování v Netěchovicích na podzim roku 1938 uhynulo 5 kusů skotu na slintavku a kulhavku.

Období druhé světové války znamenalo pro obyvatelstvo protektorátu velké strádání, ale po vyživovací stránce byla situace venkovského obyvatelstva lepší než obyvatel měst. Při přídělovém hospodářství, všeobecném nedostatku, povinných dodávkách masa, mléka, obilí, sena, slámy, vajec a brambor, bývali i drobní rolníci schopni pomáhat svým známým ve městě. Český člověk byl vždy mazaný, a ačkoli při tom kolikrát velmi riskoval, dokázal si přilepšit černými zabijačkami nebo sázením většího množství tabáku doprostřed obilných polí.

V rozmezí let 1943 a 1945 byly Netěchovice opět osadou obce Koloděje nad Lužnicí. Devátého září roku toho roku se konala velká dožínková slavnost spojená s oslavou osvobození. Od roku 1976 se dosud opět samostatné Netěchovice staly jednou z částí obce Týn nad Vltavou.

 

autor:  Mgr. Lenka Houdková